Asijské řáděníčko, článek z časopisu MENHOUSE č. 14
Asijské řáděníčko, článek z časopisu MENHOUSE č. 14Asijské řáděníčko, článek z časopisu MENHOUSE č. 14

Asijské řáděníčko

21.12.2016 00:00

Začíná to pokaždé stejně. Nejdřív nenápadným lechtáním v oblasti žaludku. Čím více ten pocit ignorujete, tím spíš se vám připomíná, až to prostě nevydržíte a začnete se strašně blbě usmívat na všechno kolem sebe. Nepřepadl vás totiž zrovna hlad, ale nehorázná vlna nadšení. Máte totiž úchylku na dobré jídlo a poprvé se jedete podívat do země, kde tak šíleně dobře vaří.

Kapitola první
Nenech se otrávit, nenech se otrávit! Jediné pravidlo, kterým se na cestě budu řídit. Sním všechno, co mi bude nabídnuto, a budu doufat, že přežiju. Sakra, porušuju ho už ve chvíli, kdy se na mě smutnýma očima dívá ta zvadlá okurka v bagetě, jež je servírovaná všem cestovatelům na vysouvacím stolečku už odpradávna. S dovolením ji teda odstrčím a budu se těšit na něco výživnějšího v cíli. Závěrem: Kouzlo je v tom, že stačí pár hodin hladovět a dojde i na bagetu.

Kapitola druhá
Jsem na místě. Gastronomická jízda začíná na ostrově Koh Samui, východně od thajského pobřeží. Princip, který hodlám uplatňovat je jedno hluboké filosofické pravidlo, které čerpá z celosvětově uznávaného myslitele Harryho Pottera, který v prvním díle své biografie pravil: „Dáme si všechno!“ - věta, která člověku změní život a bohužel i velikost kalhot. O tři čísla. Vystupuji z letadla a mám hlad. Takže hned, jakmile dorazím do bungalowu, vyrazím na lov. Jenom cestou autem z letiště už si člověk připadá vážně jako na druhé straně planety. Vzduch je jinej a kabely elektrického vedení taky. Podél silnice stánky s ovocem (banány, duriany, mangostany a dragon fruit), občas se někde opékají špízy z bůhvíčeho (to se ještě zjistí!) a sem tam se mihne bar na kolečkách. Zapluju teda do první hospůdky, která se naskytne. Občas se vám to budou snažit ulehčit, takže místo menu dostanete 5 zatavených fotek jídel, která jsou zrovna aktuální. Takže obsluze nakonec jednu podáte, že jste si jako vybrali. Upřímně. On ten obrázek stejně nepomůže.
Moje první volba teda byla miska zeleného kokosového curry. Chutná hodně po anýzu, přidávají se limetové listy a lilky velikosti křepelčího vajíčka. A chili. Sakra. Až po třetí lžíci si začínám uvědomovat, že vlastně nemám ráda pálivé. No dobře. Půjde to i jinak. Že jo. Moje zkušenější doprovodná skupina se jenom směje. Má to ale i svoje klady! Ochutnala jsem díky tomu úplně všechny druhy curry, které snad v Thajsku mají, jen proto, abych našla alespoň jedno nepálivé. A taky že jo. Ale bylo až mezi posledními. Pekelnej zážitek. Nicméně to vyvolené a dodnes moje nejmilejší je massaman curry. Dávají se do něj totiž úplně jiné ingredience, než do ostatních, které jsou hlavně o kokosovém mléku, papričkách, kuřeti a citronové trávě. Massaman curry stojí na hovězím, dýni, lilcích, bramborách a troše skořice.

Co kromě tohohle slaného jihoasijského atributu ještě stojí za to, je i sladká část gastronomického spektra. Thajci jsou fakt borci v pěstování ovoce. A ve využívání mixérů. Když tyhle dvě skutečnosti dáte dohromady, vyleze ven shake. Nabídnou vám ho u snídaně, na pláži, na sopce, kterou se rozhodnete zdolat, na lodi, ve městě, všude. A je boží. Ananas a led, kokos a led, banán a mléko a led... Toho se prostě nedá přepít. A zdaleka nejlepší na nich je cena. Obří sklenice vás vyjde v přepočtu na 25 Kč. Pokud jste ale fanoušci ještě dalších ňaminek podobného charakteru, vyzkoušejte určitě následující. Je to palačinka s banánem, čokoládou a kondenzovaným mlékem pečená na slaném másle. Je šíleně sladká, mírně slaná, neskutečně lepivá, ale příšerně dobrá. Zabetonuje vám sice trochu žaludek, ale stejně dobře i duši. Ta se ocitne v tučném, přeslazeném obalu a bude jí moc dobře, nekecám.

Když jsem teď stručně nastínila, že většina věcí, které si kdekoliv dáte (jak na ulici, tak v restauracích), je zkrátka vynikající, naskytne se otázka, jak dlouho to můžete vydržet, než narazíte na něco, co vám obrátí žaludek (byť obrněný nadšením a láskou ke konzumaci) naruby. No přesně v tu chvíli, kdy se počnete pídit za zdroji, ze kterých místní vaří. Vyrážíme totiž na trh.

Že jste na správné cestě, poznáte tak asi sto metrů před tím, než vůbec dorazíte. Všudypřítomnému zápachu se totiž nedá vyhnout. Tržnice znamená mračna stánků poblíž přístavu a mračna lidí s očima navrch hlavy. Je fajn dát si neidentifikovatelné barevné pitíčko s kousky želé hned u vstupu, ať máte na co koukat, když se vám zrovna pohled před sebe nebude líbit. Kromě téhle druhotné funkce je taky moc dobré.

Co je na trhu pro silnější povahy. Koupit si kilo živých ropuch k večeři na váhu je normálka. Pokud na ně zrovna nemáte chuť, jinou variantou mohou být mořští hadi a prasečí hlavy. Lepší varianta je pak na provázku visící býčí kopýtko. To jsou ale spíš jenom extrémy, mají samozřejmě i klasické druhy masa, jako je kuře, rozpůlené se všemi vnitřnostmi, které k němu patří. No dobře, když ale vážně odejdu z tohohle panoptika, narazíte taky na vepřové, ryby, krabíky, čerstvou zeleninu, namíchané curry pasty a spoustu koření za pakatel. Jediný problém je, že se vůbec nic nechladí. Maso je rozložené na stolech jen tak, bez ledu. Proto je asi fajn vybavit se před výletem kolíčkem na nos.

To, co chci ale poznamenat je fakt, že i když se zcela jistě z těchto zdrojů vaří ve většině restaurací, nikdy nikomu z nás nebylo z čehokoliv ani náznakem špatně. Což je prostě senzační, jste-li dobrodruzi, máte se na co těšit a budete v bezpečí! Navzdory všem super zážitkům z Asie jsem ale byla postavena před jedno nepopsatelně obří mínus. Po prosondování tamějších postupů přípravy mých oblíbených jídel najednou čelím těžkému životnímu problému. Nechápu, jak jsem bez těch banánových listů mohla kdy žít a jsem si jistá, že se bez nich neobejdu už ani minutu! Což znamená, že je budu muset nějak obstarat. A taky dopravit zpátky na druhou polokouli. A sakra.

Výsledek byl takový, že dobrá hospodyňka pro banánový list i přes plot národního parku skočí, takže o pár týdnů později se i u nás doma podávala ryba pečená v tomhle geniálním přírodním alobalu. A byla boží. Stejně jako celá výprava, která mi sice v poslední fázi trochu rozhoupala žaludek, ale o to spíš ji podniknu znova, aby se ten rozmazlenej chlapec aspoň trochu otrkal.

Datum:21.12.2016 00:00
Reklama

OKTAGON 10 | 17.11.2018

Svátek bojových umění a MMA událost roku se blíží – jubilejní desátý turnaj největší česko-slovenské organizace míří do pražské O2 arény.

Vánoční nadílka

Litovelský pivovar se na sváteční období opět chystá s výjimečnými pivy a také speciální Kolekcí litovelského sládka.

Král Customů

Custom thajského dealerství pojmenovaný Princ je jednoduchá, čistá stavba, symbolizující to, jak by měl vypadat chopper roku 2018.

Já chci na pláž

Portál o cestování, zaměřený především na nejkrásnější pláže celého světa.

Lyžování v Rakousku - lyžování na ledovci

Krásné ubytování v rodinném hotelu Lukashansl v blízkosti ledovce Kitzsteinhorn s možností celoročního lyžování.

Miluju boty

Milujeme boty a módní doplňky a píšeme o nich. Nikdy nebudu mít dost bot!

Sladkosti pod kontrolou

Všechny výrobky značky DIANELLA jsou určené nejen pro diabetiky, ale pro všechny z vás, kteří si hlídají příjem cukrů.

Svěží a lehká

Mladá vína mají v tuzemsku dlouhou tradici. Své příznivce si získala hlavně díky osobitému charakteru a příjemným svěžím tónům.

Chuť Paříže

Blíží se sváteční sezóna, což znamená, že je čas připravit se na oslavu ve velkém stylu a dopřát si kávové chvilky s trochou luxusu.

TWITTER
Reklama
PRÁVĚ V PRODEJI
VIDEO DNE
AKCE
30.11.2018

Ikonická Sicily Bag v Praze

Italská módní značka Dolce & Gabbana připravuje ve dnech 29. - 30. listopadu 2018 možnost nechat si ručně personifikovat kabelku Sicily italskou kreslířkou v pražském butiku.

Reklama