Indonésie a ostrov Bali

30.06.2015 10:00

O návštěvě kouzelné Indonésie se rozepsal zkušený cestovatel Jiří Páleníček.

Jednotni v araku
Vláda Indonésie prosazuje zásadu pěti jednot: mimo jiné jeden národ (žije v ní pár set národností a kmenů), jeden jazyk (mají jich několik stovek) a jeden bůh (ale každý si může vyznávat toho svého). A pokud jim to jejich bůh dovolí, Indonésané vyznávají i jeden typ pálenky - arak. A ten většinou dělají z jednoho zdroje - palmové šťávy.

Většina obyvatel dvouset čtyřiceti miliónové Indonésie, která je nejlidnatějším muslimským státem na světě, má smůlu. I když je indonéské pojetí islámu hodně tolerantní, i tamní muslimové mohou pít pouze pod stolem, aby je prorok neviděl, jak nám nejednou se smíchem vykládali. Čtyři a půl miliónu Balijců, kteří vyznávají hinduismus, je na tom mnohem lépe, a s nimi i téměř stejné množství turistů, kteří na Bali každý rok přijedou. Kromě araku, po němž sáhnou spíše večer, je přes den osvěžuje dobrá Hvězda (Bintang), pivo, jehož výrobu zavedli na Bali Nizozemci. Ale protože až příliš připomíná naši neexotickou Evropu, podívejme se blíže na exotičtější tuak a arak.

Palmové požehnání
Obyvatelé tropů vyznávají zásadu, která se týká každého výrobního procesu včetně výroby araku: co nejjednodušeji, s co nejmenší námahou a pokud možno nechat pracovat přírodu. První krok však musí udělat muž: vylézt na palmu, uříznout ratolest a pod pahýl pověsit plastový kanystřík. Pak nezbývá než slézt a čekat. Nahoře v nádobě cukernatá palmová šťáva začíná vlivem tepla rychle fermentovat na bíle zakalené sedmiprocentní palmové víno tuak (vzhledem připomíná náš burčák). Odpoledne se v něm po několika hodinách objevují první bublinky, a místní mu pak říkají balijské pivo. Muž se zatím pod palmou prospal a leze opět nahoru. Když má žízeň a vypije tuak dřív, než dojde domů, musí na palmu znovu. Naštěstí je palem všude dost a sklizeň je omezena pouze deštěm, který palmovou šťávu příliš naředí. Na tradiční výrobu araku stačí otevřené ohniště, dvacetilitrová hliněná nádoba, osmimetrová průchozí bambusová trubka a menší plastový kanystr zakopaný do země. Hliněný hrnec se naplní tuakem, rozdělá se ohníček a celá rodina se může usadit pod značně zakouřeným stropem a čekat, až do rezervoáru v zemi začne z trubky kapat kořalka. Z dvaceti litrů tuaku se získají tři až čtyři litry pálenky. Pokud jde o její kvalitu, výsledek tohoto originálního procesu je lepší nezkoušet. Ochutnejte arak v baru vašeho hotelu, tam bude určitě lepší.

Pozor na koktejly
Je několik předpisů na arakové koktejly, které přežily už celé generace turistů. Jedním z nejoblíbenějších je nápoj s citronovou šťávou a medem. K jeho konzumaci zvou na jihu Bali na Kutě slovy: "Nenechejte se převálcovat naším arakovým útokem". Jen málokdo vyhraje a pro většinu jsou po takovém útoku jitra velice špatná. Nepomůže nic - ani vzpomínka na poetické názvy koktejlů: Noční hvězda (hodně araku, málo šťávy z manga, tenký plátek karamboly), Žraločí úsměv (arak, několik lžic ananasové šťávy, pár kousků pálivého zázvoru, navrch dvě ďábelsky pálivé čili papričky) či Hadí pohlazení (dvě třetiny koly, třetina araku, nadrobno nasekaný kousek hadího ovoce-salaku). Poslední jmenovaná specialitka je nejlepší právě na Bali, protože tady pod jižními svahy posvátné sopky gunung Agung roste nevysoká pichlavá palma s pěticentimetrovými, také pichlavými plody ve tvaru kapky, se slupkou jako hadí kůže, které jsou nejlahodnější z celé Indonésie. Balijský salak je sladký, dužina skrývá jednu tvrdou pecku a někomu může chutí trochu připomínat tuhou hrušku. Při přežívání arakového útoku hlavně ale nezapomeňte na to, že byste měli projet i celé Bali.

Balijští bohové a démoni
Mimo oceánských hloubek pro potápění, sopečných výšek pro rozhledy a vln pro surfování nabízí Bali nekonečně bezrizikových zajímavostí. Divadlo, náboženské slavnosti, fotogenické chrámy, terasová rýžová pole, jezera, vodopády, černé i bílé pláže, golf, každý den jiná restaurace, jiná ryba na grilu, jiný ovocný salát. A nade vším vládnou mocní balijští bohové, kteří žijí v každém koutku ostrova. Ti nejmocnější sídlí na nejvyšší balijské sopce Agung a běda tomu, kdo je nerespektuje. V temných zákoutích na něho budou číhat poťouchlí démoni, kterým je třeba každý den dávat na zem na usmířenou malé obětiny. Naštěstí však nejsou jen zlomyslní, někteří jsou i nešikovní - stačí za stále otevřenou kamennou bránu postavit krátkou příčnou zeď a duch se dovnitř nedostane, neumí ji přelézt ani obejít (neumí totiž zatáčet). A protože bohové řídí vše, ke všem rozhodnutím je třeba přizvat kněze, aby vybral vhodný den a určil, co a jak. Každá rodina má svou svatyni a každý rod, klan, vesnice, město či stát mají chrámy minimálně tři. Zvláštní svatyně jsou i u pramenů a velkých stromů.... Pro každou slavnost je nutno chystat obětiny, upéci prasátka a kuřata, vyzdobit celý chrámový okrsek a přilehlé ulice. Je to nádherné a fotogenické, vyžaduje to nepředstavitelně práce a zabere to hrozně času. Z našeho úhlu pohledu by stejné množství energie věnované racionálně řízené činnosti pozvedlo Bali na hospodářskou úroveň Singapuru, ale co by tomu řekli bohové? A tak Balijci dál trénují hru v gamelanových orchestrech na doprovod chrámových obřadů (a jen tak mimochodem na ně hrají i při divadelních představeních pro turisty). Malé holčičky nacvičují tanečky s obětinami (a tuto dovednost pak využijí, aby turisté pustili nějaký ten dolárek za zhlédnutí večerního představení). Každý den se roznášejí malé obětiny, a podle pokynů kněží (v součinnosti s balijským kalendářem) se pravidelně pořádají obřady a navštěvují chrámy po celém ostrově, takže se pracuje jen po dobu nezbytně nutnou: když je třeba postavit dům, věnovat se rýžovým polím a nebo nabídnout něco turistovi. Protože turistický průmysl je už dávno hlavním příjmem ostrova. Bylo by možné sklízet rýži třikrát do roka, ale to by pak nezbyl čas na náboženské obřady. Bylo by možné cestovat a poznávat svět, ale neúčast na obřadech a na jejich společné přípravě je bez vážného důvodu neomluvitelná. Dalo by se získat výhodné místo, když už se člověk naučil od turistů dobře anglicky, ale zaměstnavatel nebude opakovaně dávat volno navíc na náboženský obřad a raději zaměstná muslima z Jávy. A to je možná to, co nás na Bali kromě krásné přírody a zajímavých zvyklostí láká: ten zvláštní duch a atmosféra, která v dnešní racionalistické době zcela neracionálně vládne ostrovem. Na celém světě, v každém státě spolu s rozvojem a rostoucím bohatstvím ustupuje do pozadí náboženství a duchovní stránka života. Ne tak na Bali. Čím je bohatší, tím více času věnuje obřadům a tím více peněz věnuje na chrámy a slavnosti. Není náhoda, že jedním z nejnazdobenějších a nejlépe vyhlížejících chrámů se stal pura Melanting na severozápadě Bali věnovaný úspěšnému podnikání.

Více o cestování do různých zemí světa se dozvíte na cestovatelském festivalu Kolem Světa. 

Text a foto: Jiří Páleníček