Martin a Venuše je zábavnější, inteligentnější a obecně propracovanější komedie než Babovřesky. Rekordy v návštěvnostech ale i přes kritiku odborníků láme právě druhý zmiňovaný film. Proč dávají Češi přednost vulgárnímu primitivnímu humoru před nápaditostí? 

V posledním měsíci zamířily na plátna kin hned dvě české komedie. Jedna z nich se pokouší o napodobeninu klasických amerických rodinných komedií a hlavní zápletkou je muž postavený do pozice jemu zcela cizí – péče o děti. Na základě nezvyklé situace, kdy se tatínkovi od rodiny nedaří děti nakrmit, učesat nebo dokonce vykoupat, vzniká celá řada humorných scének, a divák se tak baví především na úkor nešikovnosti hlavního hrdiny. Nutno podotknout, že Marek Taclík se své role zhostil bravurně a díky jeho sympatickému projevu si ho divák snadno oblíbí a příběh plný drobnějších nehod prožívá s ním. Vše je relativně snadno uvěřitelné a divák v kině si mnohdy může povzdychnout se slovy „co mi to jenom připomíná“ či „jako u nás doma“. Film režiséra Jiřího Chlumského, Martin a Venuše, diváka zkrátka baví přirozeně, nenásilně a prezentuje humor takříkajíc všedního dne.

Oproti tomu stojí nejnavštěvovanější česká komedie letošního roku – Troškovy Babovřesky. V oficiálním textu distributora se píše, že jde o „film prostě ze života“. Humor filmu tentokrát nestojí na jedné zajímavé či nezvyklé situaci, ale spíše sem tam vykoukne nějaký ten vtípek, nějaká ta (snad) humorná příhoda. Ale jednotlivé drobné zápletky spolu navzájem nijak nesouvisí. Zatímco u prvního zmiňovaného filmu se divák směje tomu, co přirozeně vyplynulo ze situací a má nějaké návaznosti na dějovou linku filmu, u Babovřesek autor předpokládá, že se divák náramně pobaví, když pták pokálí auto, když žena kopne muže do rozkroku anebo při vyslovení příjmení „Šukal“.

S humorem se musí pracovat
Stručně řečeno, humor komedie Zdeňka Trošky je oproti Martinovi a Venuši opravdu primitivní. Film nemá prakticky žádnou zápletku a ve více než dvouhodinovém filmu prakticky o nic nejde. Chlumského rodinná komedie také rozhodně nikdy nebude patřit do zlatého fondu české kinematografie, ale i přesto je zdejší scénář propracovanější a snaží se o, řekněme, slušnější zábavu.

Zvyk je železná košile
Důvod, proč ale lidé na Troškovy primitivní komedie chodí hojně do kina, je jinde. Spočívá v tom, na co je divák zvyklý. Jeho specifický humor je českým divákům známý z mnoha předchozích filmů tohoto režiséra, ať už jde o trilogii Slunce, seno… či o Kameňáky. Když něco vidíme několikrát ročně v televizi, zkrátka si na to zvyknete a naučíte se to mít rádi. Reklama udělá pochopitelně také své, ale zvyk je železná košile. Takže dokud bude v televizích po večer čas od času strašit primitivní český humor, který by už za Chebem nikomu nic neříkal, asi těžko se dočkáme inteligentnější zábavy v českých kinech.

Pokud tedy máte možnost volby a chcete do kina na českou komedii, u které se nebudete stydět za to, že jste Češi, jděte raději na Martin a Venuše. A Babovřesky darujte svým prarodičům na vesnici.